Seňickí hendmejd rínek

  Nedávno, ešťe v léťe, sme bili prihlásení na remeselní jarmak, Seňickí hendmejd rínek. Začínal o devíťi ráno, to znamená najneskúr o ósmi sa dostavit na místo rozbalit stánek a vibalit vjeci. Mňe sa nechcelo trmácat sa skoro zrána, gdoví co a jak na hraňicách, ňejaké meškáňí po cesťe,… Tak sem sa rozhodel, že pojedu už večer predtím. F Seňici prespím u svokri, ráno nemusím cestovat a ponáhlat sa. Svokra bila zrovna u nás na Walachoch, tak mňela volní kvartír. Celí deň sme ešťe doma robili co bilo treba, tak až večer sem si jel do skladu pobalit stánek a tovar. Virazil sem až za tmi, smjer Záhorí.

  Do Seňice sem dorazil ťasňe pret púlnocú, ale bil sem po celém dňi vismaďení jak sviňa. Scelo bi to ešťe nejakého čepáka, ríkám si a vistupuju s auta. Čuju jakísi hluk, ale to sa ešťe hrálo v letňím kiňe. Bohužel pro mňa, o temto časi na sídlišti už nebila žádná otevrítá hospoda. Dám to bez piva, co narobím. Vivezu sa vítahem do kvartíru, rozbalím sváču, co sem dostal od paňmámi na cestu. Chcelo bi to ale cosi na zapiťí, to pivečko, kurňa. Šmejďím po baráku, kde sa dá, nic nemožu najít, slina už uteká kútkem ven. Zrázu objavuju jednu plechofku Staroprameňa. Múj prvotňí úsmjef strídá obava, páč sa ze Staroprameňa običajňe poseru. Prehlédám teplú plechofku, ňejakí ten pátek po dátumje spotrebi a presvječuju sám sebja, že tentokrát to nemusí dopadnút špatňe. A tak sem zmasťil svačinu, zapil teplím plechofkovím pivem s predstavú, že držím orosení krígl Plzničky. A bilo to celkem fajn.

  Dávám ešťe buďíka na sédmú, abich náhodú nezaspal. Noc na gauči ňic moc, jaksi sa furt prehadzuju. Začíná mi vrčat v bruchu, buďím sa už o šesťi a ponáhlám na záchod. Je to tam, teče to ze mňa jak z ríni déšťofka. Po pár minutách sa odvážím vilézt. Sednu do obíváku, pusťím televíznú bedňu, reku zisťím, či sem nedošel o ňejaké dúležité informácie o dnešném počasí. A ejhle, uťekám zas tam, kam šeci choďjá pješki. Prosťe hoďinová očista jak sa patrí. O počasí sem ňic nezisťil. Nastal čas odchodu. Uťírám kropaje potu, dokončím f kúpelňi ranú očistu, oblékám lanoví úbor, nasadzuju Valašský klobúk, stahuju ritné púlki a dúfám, že už to mám zasebú.

  Dorážám na místo, rozkládám stánek a prvé idu zisťit, jak daleko budu muset utekat, ket to ma mňa dojde. Po cesťe viďím stánek Píšťanského remeselného pivovaru. V hlajve začínajú bojovat mezi sebú rúzné mišlenki a v hubje sa krúťit jazik. Jak dokončuju svúj stánek, dorazil Peťa /kamarád, vinár z Radošovec/ a hned vedla mňa stavjajú stánek svojého vinárstva. Uff, nastal další súboj mišlének v mojej gebuli. Moje vnútorné mišlenkové zápase ale bili prerušené v momente, kedi Peťa pristúpil ke mňe ze slovama: „a ti co tu robíš? „ a podává mi koštováček soviňónu. Tak sme sa zvítali, zapili stretnuťí, a potom ešťe dvakrát. Léčba zafungovala. Dokonca sem si k objedu trúfel dat aj píšťanské pifko. Tým to pro mňa s takovímato tekuťinama skončilo, páč sem mňel nastarosťi volant a bilo třeba večer odjet. F každém prípaďe bili bjehací poťíže ti tam. Jarmark prebjehel fajn, pjekné počasí višlo, aj sem cosi utŕžil. Postretal sem kopec známích, pokecali sme, zaspomínali. Při baleňí sem ešťe stťihel kúpit rúzné vzorki pif na domácí koštúfku.

  Lúčím sa a odjížďám smjerem do Skalickích hor na chatu za tatú. S istotú zaslúženého skvjelého vichlaďeného pivečka, keré si tam spolu ve zdraví dáme.

Košík je prázdný.
zboží v e-shopu: 310 e-shop systém banan.cz